Canisterapie

Foxteriér a canisterapie

Ing. Aneta Šemrová

Význam slova canisterapie je i dnes pro většinu lidí stále velkou neznámou. Pro rychlé vysvětlení stačí slovo rozdělit na dvě části: canis (latinsky pes) a terapie (cílevědomá činnost). Canisterapie je obecně z jednou forem zooterapie zahrnující veškeré aktivity, ve kterých je využíváno pozitivního působení člověka a psa se zaměřením na udržení či zlepšení fyzického či duševního stavu člověka. Obecně pes pomáhá snížit pocit osamění, snižuje stres, sklon k depresím, napomáhá udržet tělesnou aktivitu, může zabránit propadnutí do apatie. Pro mnohé se stává smyslem života a zdrojem mnoha emočně kladných prožitků. Pes působí na léčeného motivačně, je stimulačním i aktivačním prostředkem při různých činnostech, hrách, učení, rehabilitací apod. Canisterapie pracuje se třemi základními metodami, jako je terapie (využívaná pro daný terapeutický plán, který se následně objektizuje), aktivity (plnohodnotné využití času klienta spojené s pocity štěstí, radosti) a edukace (rozšíření výchovy, vzdělání).


S fenkou Nextrou od Rytíře Malovce (Nessy) se canisterapii věnuji od roku 2010. Na začátku jsem chtěla efektivně využití empatie své fenky, její hravost a kladný vztah k lidem, a zároveň jsem si splnila touhu zapojit se do dobrovolnického projektu. Prvním krokem bylo najít kynologickou základnu, která nabízí výcvik terapeutických psů a praktikování odborné canisterapie. Na výběr je v dnešní době již mnoho skupin, ne všechny jsou ale dostatečně erudované. Výběr vhodné skupiny je důležitý nejen ve vztahu k výcviku psa, ale také ve vztahu praktické pomoci. Každá podaná pomocná ruka může být od druhé strany nesprávně využita.


Tak se stalo, že jsem vstoupila do výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, z. s., které vzniklo v roce 2001 v Třeboni. Sdružení se zabývá výukou trenérů pro výcvik terapeutických psů, výcvikem canisterapeutických týmu a především praktikováním odborné canisterapie a felinoterapie (terapie s kočkou). Od roku 2008 je Hafík akreditovaným dobrovolnickým centrem a stal se organizací, jež je způsobila provádět dobrovolnickou službu v oblasti vysílání dobrovolníků s jejich otestovanými terapeutickými psy. Sdružení také spolupracuje s národním dobrovolnickým centrem Hestia, o. s., je členem Evropské asociace pro výkon terapie a asistence zvířat ESAAT a zároveň akreditovanou organizací v oblasti přípravy dobrovolníků. Podle těchto informací, by si každý zájemce o canisterapii, ať už terapeut nebo klient, měl ověřit, zda je ve správných rukou.


Přes všechny kladné vlivy, které na člověka pes má, je třeba nikdy nepodcenit správnou přípravu a neriskovat amatérské pokusy. Chtěla bych velmi zdůraznit, že než začnete s praktikování canisterapie, je velmi důležité absolvovat přípravu a zkoušky canisterapeutického týmu. Práce s klienty je často velmi citlivou úlohou. Teprve po otestování si můžete být opravdu jisti, že zvládne různé situace v sociální zařízeních na výbornou, a že z vaší strany nehrozí žádné pochybení. Než jsem se mohla se svou fenou pyšnit titulem canisterapeutický tým, předcházela tomu půlroční příprava. Začínala vstupními testy sdružení, které vyzkoušelo základní poslušnost, reakci na nečekané zvuky, pohyby, chování k ostatním psů apod. Jednotlivé úkony naznačovaly, jestli pes není příliš agresivní či bázlivý, aby se mohl dál věnovat přípravě. Dalším krokem byla moje příprava v jednotlivých zařízeních, kde jsem si vyzkoušela canisterapii nejprve bez psa. Je důležité vědět, co můžete od klientů očekávat, jak se chovat a reagovat na různé situace. Při dostatečných zkušenostech je možné vzít s sebou na jednotlivé canisterapie i svého psa a vyzkoušet, jaká cílová skupina klientů vám obou bude vyhovovat. Pro získání certifikátu sdružení je nejdůležitější projít výcvikem týmů, který trvá přibližně 6 dní. V těchto dnech váš pes i uchazeč prochází teoretickou výukou, praktickými cvičení i různými modelovými situacemi. Poté se ukáže jak dvojice dokážete reagovat na různé okolní vlivy a vyrovnat se s případným nátlakem. Rozhodnete li se tím vším projít, poznáte pravou povahu vašeho psa a naučíte se být mu oporou.

Mojí volbou pro praktikování canisterapie se staly děti v předškolním věku. Už v přípravě se mi s nimi dobře pracovalo a i Nessy k nim měla úžasný přístup. Sdružení mi zprostředkovalo místní zařízení, kde jsem se věnovala 4-6 dětem s poruchami sluchu. Děti již od první hodiny přijaly psa velmi dobře, což bylo z velké části zapříčiněno tím, že Nessy je menší velikosti a sama si pozornost dětí vyžaduje. Fenka dnes již dobře ví, že nasazení modré vestičky, která ji označuje jako terapeutického psa, znamená čas mazlení a hraní s dětmi. Vestičku nosí hrdě a na práci s dětmi se vždy těší. Každá naše canisterapie ve školce začíná přivítaní a vysvětlením, jak se správně k pejskovi chovat. Potom už následují hry, které vhodným způsobem rozvíjí schopnosti dětí (např. jemnou a hrubou motoriku, udržení pozornosti, trénování paměti). Například schováváme pod barevné mističky různé obrázky na téma, které se dětí právě učí (rodina, počasí, dopravní prostředky atd.). V další částí se věnujeme pohybovým aktivitám, kde děti využijí vodění psa, stavby živých překážek či různých cviků pomocí vodítek. Pro každou hodinu se snažím vymýšlet nové úkoly a hry, které vždy přizpůsobuji konkrétním dětem, které se terapie účastní. Děti se zanedlouho naučily, že všechny kouzelné věci se nachází v naší žluté tašce, kde nosím pomůcky. A tak se stává, že samou nedočkavostí mi už sami nosí mojí žlutou tašku a čekají co z ní tentokrát vylovím. Jestli to bude zrovna pexeso s Nessynkou, barevné mašličky, vodítka nebo piškotky.


Ale děti nejsou mojí jedinou zkušeností. Zhruba po roce praktikování canisterapie s dětmi, jsem vyzkoušela canisterapii i v menším domově pro seniory. Nejdříve jsme chodili na společné akce, kde jsme si povídali se seniory o psech v jejich životě. Během toho Nessy vždy sama velmi ráda obchází každého klienta, jestli by zrovna neměl nějaký piškotek navíc. Proto již v průběhu povídání rozdávám piškoty, aby měli čím Nessy odměnit a mohli se s ní pomazlit. Při práci se seniory je pro mě příprava programu náročnější. Každý klient má ve své terapii individuální aktivizační cíl, podle kterého se snažím vést jednotlivé návštěvy. Terapie probíhá buď ve skupině nebo individuálně, kdy je možné se s každým klientem aktivně věnovat jeho potřebám. U některých klientů máme za cíl zaktivizování (např. házením míčků a voděním psa), procvičování jemné motoriky pomocí vázání mašliček, cvičení paměti, kdy vymýšlíme různé hádanky a kvízy o Nessynce a další různé aktivit vždy dle potřeb klienta.

Mou odměnou a motivací pro tuto činnost je vidět úsměv na tvářích lidí, kteří se z různých důvodů neusmívají tak často jako ostatní a vědomí, že se svou fenkou Nessy jim takovou chvilku radosti můžeme dát. Vždy mě velmi těší, když mají klienti z naší návštěvy radost a těší se na další setkání. Stejně tak se těší i Nessy, která si každou canisterapii, pro ni čas mazlení a her, užívá spolu s nimi.

Veškeré informace o našem domovském sdružení Hafík z.s. najdete na webových stránkách http://www.canisterapie.org/ a https://www.odnextry.cz/

 


Když psi pomáhají léčit lidskou duši

Vendula Pešková

Stále častěji se setkáváme s informacemi o canisterapii, což ve volném překladu znamená terapii s pomocí psa. Čtyřnozí přátelé člověka pomáhají především lidem, kteří mají nějaké psychologické či citové problémy nebo se obtížně zapojují mezi ostatní lidi. Canisterapie se s úspěchem uplatňuje například jako pomocná psychoterapeutická metoda v případech, kdy jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o navazování kontaktu s pacienty, jež obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými a artistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí i dospělých nebo jako součást komplexní terapie v geriatrii. 

Psi by ovšem nezvládli sami všechny úkoly, které na ně canisterapie klade, bez pomoci lidí, jimž se u canisterapie říká canisterapeuti. Jsou to dobrovolníci, kteří ve svém volném čase se svými psy navštěvují různá sociální zařízení pro děti i dospělé, kteří trpí psychickými poruchami, depresemi, jsou tělesně postižení nebo se cítí opuštění a smutní. Takoví lidé vnímají psa jako kamaráda, který je má rád takové, jací jsou, můžou si s ním hrát a mazlit se s ním. Pomáhají s péčí o pejska, a to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení sebevědomí, protože jejich osobnost je v této činnosti důležitá.

Ne každý pes je pochopitelně na canisterapii vhodný. Nezáleží tak příliš na rase psa, ale na jeho povaze. Pro canisterapeutické psy je důležité, aby v jakékoliv situaci budili důvěru klientů i personálu, musí být ovladatelní, přátelští, dobře socializovaní, zvyklí na hluk, různé prostředí a množství lidí kolem. Důvěru musí ovšem budit i psovod, neboť on a pes tvoří nerozlučný tým. Psovod musí mít komunikační schopnosti, takt, dobrý vztah ke psovi i k lidem. Pes využívaný pro canisterapii by měl mít také příslušnou zkoušku.

Zkuste to i s foxteriérem. Nic tedy nebrání tomu, aby v canisterapii využívalo také obou plemen foxteriéra. Dobrým příkladem může být fenka drsnosrstého foxteriéra Delfie (Dery) od Rytíře Malovce, která se se svou majitelkou Vendulou Peškovou ze Dvora Králové věnuje s úspěchem mnoha kynologickým aktivitám: agility, sportovnímu výcviku a dogdancingu. Před časem si svou „specializaci” rozšířily ještě o canisterapii.

„Já jsem dosud s canisterapií neměla žádné zkušenosti, jen jsem obdivovala lidi, kteří se tomuto oboru věnují a prostřednictvím svého psího kamaráda pomáhají dalším lidem. Nikdy mě nenapadlo, že se k této činnosti jednou dostanu. Navíc s foxteriérem. Derinka byla totiž jako štěně opravdu ztřeštěná, teriér jak má být. Takže přes nelehké začátky jsem s ní pro jistotu začala chodit na cvičák na klasický výcvik. Na cvičáku se nám zalíbilo, spousta pejsků, lidí… Pravidelné nedělní vstávání kvůli cvičáku se vyplatilo – složené zkoušky ZOP, ZPU1, závodně agility, trošku dogdancing a hlavně naprosto ovladatelný, bezproblémový a přátelský pes, vodítko používáme jen v nutných případech. Nevím proč často slýchám, že na foxe je to podivuhodný výkon :-).

Ke canisterapii mě přivedly kamarádky, které se jí se svými psy již delší čas věnují, a protože povahu mojí Dery dobře znají, začaly mě trochu přemlouvat, ať to s ní zkusím. Takže jsem s nimi začátkem letošního léta vyrazila zkušebně na návštěvu do zařízení pro handicapované děti. Že se budu jen dívat, jak taková návštěva probíhá, nic víc. Jenže… Na místě se ukázalo, že děti jsou tak nadšené z nového pejska, že jsme se s Dery tak nějak nenásilně zapojily do programu, sice neplánovaně, ale s úspěchem. Takto jsem navštívila ještě asi dvě další zařízení a rozhodla se, že na podzim zkusíme složit zkoušky. Na zkoušky v podstatě není co trénovat. Vytvářejí se situace, které mohou nastat a buď to v pejskovi je, nebo není. Jde o to, že pes nesmí projevovat agresivitu k lidem nebo k ostatním psům ve skupině, musí být dostatečně ovladatelný. Nesmí reagovat agresivně v situacích, kdy jsou v jeho blízkosti křičící nebo peroucí se lidé, lidé na invalidním vozíku, s berlemi, pejska někdo přišlápne, šťouchne atd. Důležité je, aby byl pejskovi kontakt s lidmi příjemný a rád ho vyhledával. Práce je to pro něj po psychické stránce docela namáhavá, a proto se skládají canisterapeutické zkoušky (povahové testy), aby se ověřily reakce psa.

Zkoušky jsem složila teprve teď na podzim a nemám momentálně z pracovních důvodů dostatek času, ale snad se příští rok budu moci této činnosti věnovat mnohem víc. Pocit, že pouhá přítomnost mého chlupatého kamaráda pomůže jiným lidem třeba jen k úsměvu, za to stojí. A pes to také ví… ” vypráví V. Pešková. 

 


Canisterapie s foxteriéry

Pavlína Bohunová

Chovu hladkosrstého foxteriéra se věnuji sedmým rokem. Zakladatelkou chovatelské stanice Podještědská smečka, která má shodný název s občanským sdružením, zabývajícím se canisterapií, se stala fenka Ellen z Ráje Sidy (Elda). Tato fenka nás svou povahou, vzhledem a životním elánem tak nadchla, že netrvalo dlouho a smečku rozšířila další fenka Melissa od Hrubého lesa (Indie) a později i pejsek Uragan v. d. Bismarckquelle (Urišek). Řadu let se věnuji výchově a výcviku psů alternativní metodou, agility, coursingu a dalším činnostem se psy. Zároveň jsem lektorkou v naší psí škole. Kromě výcviku psů též pořádáme osvětové programy pro děti všech věkových skupin či dospělé, a právě tam začala dráha našich foxlíků coby canisterapeutů.

 CO JE VLASTNĚ CANISTERAPIE?

Zjednodušeně by se dalo říci, že canisterapie je pozitivní, cílený nebo spontánní kontakt člověka a psa. Odborně je canisterapie jednou z metod animoterapeutických činností (léčení pomocí zvířat – pozn. red.). Je součástí komplexní rehabilitace, terapie za aktivní pomoci psa jako „terapeuta“, jejímž cílem je zlepšit nebo zkvalitnit život lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci.

Já sama jsem ještě před pár lety měla jenom velmi nejasnou představu o tom, co canisterapie vlastně znamená, k čemu slouží a jak se dělá. Párkrát jsem viděla psy s označením „canisterapeutický pes“, ale většinou jenom někde seděli, a tak moje představa na konkrétnosti moc nenabyla. Proto jsem se o canisterapii začala zajímat více a zároveň jsem svoje psy pomalu připravovala na dráhu canisterapeutických psů.

Svoje úsilí jsem opřela o několik faktů: foxteriéři milují lidi; foxteriéři jsou empatičtí a dokonale se orientují v lidských pocitech; foxteriéři jsou také velmi pracovití. Moji foxteriéři pro mě udělají první poslední a přitom si zachovávají hravost, živost a charakter. Velkou devízou foxteriéra je jeho velikost. Bez problému ho posadíte do klína vozíčkáři nebo malému dítěti. Pro klienta je to úžasný pocit, když si pejska může pochovat či obejmout. Pořád veselý a dobře naladěný foxlík nevzbuzuje obavy. I na klienty, kteří se psů bojí, působí dobře a strach brzy odezní. Při práci s malými dětmi má foxlík víc než optimální velikost. 

S mými foxlíky se snažím klienty především aktivizovat a zapojit je do života. Foxteriéři však bez problému zvládají i polohování a další „disciplíny“, při nichž je zapotřebí, aby byl pes v klidu a trpělivě „držel“.

PROČ PRÁVĚ CANISTERAPIE?

Pes sám o sobě je schopen díky své pozitivní energii vnést do terapie veselou odlehčenou atmosféru a tím příznivě působit na člověka. Kontakt psa s pacienty nemocnic či lidí s tělesným postižením, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých, má blahodárný účinek především na jejich psychiku. Živočišné psí teplo blahodárně působí na prokrvování jednotlivých částí těla a tím se zlepšuje hybnost např. u poúrazových stavů nebo u lidí s tělesným postižením. Pes se polohuje a přikládá k různým částem těla, kde efektivně působí svým teplem. Účinek tělesné teploty psa, která je vyšší než teplota lidského těla, nelze nahradit žádnými umělými prohřívaly.

FORMY CANISTERAPIE

Aktivita se psím pomocníkem. Jde o přirozený kontakt člověka a psa, který se zaměřuje na zlepšení kvality života klienta a jeho aktivizaci.

Terapie se psím pomocníkem. Jde o cílený kontakt ve spolupráci s odborníkem (fyzioterapeutem, logopedem, psychologem atd.).

Vzdělávání se psím pomocníkem. Při této aktivitě se používá pozitivní vliv psa při učení žáků se speciálními potřebami jako součást zážitkové výuky či při osvětových akcích (prevence pokousáni psem atd.).

Krizová intervence. Jde o kontakt psa v krizové situaci s cílem odbourání stresu.

 TERAPEUTICKÉ CÍLE, VYUŽITÍ, DIAGNÓZY

Canisterapie si klade za cíl zlepšení koordinace, jemné motoriky, hrubé motoriky, sluchové percepce, zrakové percepce, slovní zásoby a rozvoje řeči, matematické představivosti, pravolevé orientace, grafomotoriky a rozvoje myšlení. Canisterapii lze s úspěchem využít u klientů s tělesnými postiženími (děti i dospělí), u seniorů (domovy důchodců, pečovatelské domy), u klientů po operacích či dlouhodobě ležících pacientů (nemocnice a zařízení LDN), v logopedických praxích a v pedagogice obecně (speciální školy a školky, dětské domovy či diagnostické ústavy - canepedagogika). Canisterapii lze velmi účinně využít při léčbě onemocnění, diagnostikovaných jako autismus, afasie, DMO, dyslalie, grafomotorika, vývojová disfazie, spasticita, vývojové sluchové vady atd.

CANISTERAPIE S FOXTERIÉREM V PRAXI

Pro canisterapii se hodí takový pes, který je zdravý, vychovaný, nejeví známky agrese, zvládá základní poslušnost a má přirozené vlohy pro tuto terapii.

Naši foxlíci pracují v současné době třikrát týdně v Jedličkově ústavu v Liberci. Pomáhají klientům s nejtěžším handikepem, skupinkám „dospěláků“ a dále dětem školou povinným. Při individuální terapii u klientů s nejtěžším postižením jde především o stimulaci formou olizování, jež skvěle působí na stimulaci střev, dále formou doteků a polohování. Nedílnou součástí terapie je i psí dech, tlukot srdce, kontakty se srstí či různými částmi psího těla: čumák – studený a mokrý, drápek – ostrý a tvrdý, ucho – měkké a teploučké atd. Hodně polohujeme a snažíme se prohřát studené části těla klientů, například nohy a to od plosek přes nárty až celé končetiny. Je až neuvěřitelné, k jak markantnímu zlepšení momentálního stavu a nálady dojde u klientů po absolvování lekce canisterapie. Fyzioterapie prováděná v následujících šesti hodinách po polohování v rámci canisterapie má pak zpravidla lepší účinky. 

Při skupinové terapii dětí někteří klienti sedí, jiní leží nebo přijíždějí na vozíčku.  Nejdříve je na řadě přivítání. Pejsek se s každým pozdraví na znamení, že práce už začala. Někdo chce mít pejska na klíně, jiný chce olíznout a další chce, aby pes u vítání postál a nechal se pomazlit. Po přivítání dojde na „psí češtinu“. Chcete, aby Elda dala zadek na zem? Musíte říct „sedni!“ Chcete, aby skočila na gauč? Je na místě povel „hop!“  Líbí se vám, jak probíhá tunelem?  Tak jí do něj pošlete s povelem „tunééél!“ Někdo hledá výrazy lehce, jiný obtížněji, ale mozek zapojí všichni, a to je hlavní cíl terapie. Pak přijde na řadu těžší cvičení – „psí matematika a geometrie“. Úkolem je spočítat Eldě tlapky, uši, ukázat kde má čumák, ocásek, bříško a kde má černé fleky, nebo jí dát pamlsek určitého tvaru nebo barvy. I tuhle disciplínu děti krásně zvládají. Nakonec přichází kýžený „psí tělocvik“. Cílem je posilovat: hoďte Eldě míček, přetahujte se s ní o přetahovadlo. Také se protáhnout a aktivovat určité svalové skupiny: pořádně se opřete o ruce, aby pod vámi mohla Elda proběhnout; držte pevně záda, aby Elda, co na nich stojí, nespadla; zvedněte nohy a Elda je bude přeskakovat. Kromě toho, že se plazí Elda, tak děti, které nejsou pohyblivé (ano, čtete dobře, které nejsou pohyblivé), mají za úkol lézt za ní. A daří se jim to. Pak jí za odměnu mohou dát pamlsek a Elda je za jejich snahu bouřlivě přivítá. Úplně na závěr dojde na relaxaci. Elda polohuje, tzn. že je přikládána na různé části těla dětí. Ty si užívají tepla a kontaktu živého tvora a zároveň se jim nohy, ruce nebo záda prohřívají tak, jak to nedokáže žádné umělé prohřívadlo.

 
POZITIVNÍ ZÁVĚR

Ráda bych se pochlubila, že do jednoho všechny děti, které dosud prošly canisterapií, jsou maximálně motivovány a díky Eldě zvládnou cvičení a úkoly, jež za běžných okolností zvládají jen s obtížemi nebo vůbec ne. Všechny děti si také užívají kontaktu a blízkosti zvířete, které přišlo za nimi a jen kvůli nim, a proto na chvíli zapomenou na svoje trable a hendikepy.

Tak takhle ve stručnosti vypadá naše canisterapie s foxteriéry!
Fotografie zveřejněny s laskavým souhlasem Jedličkova ústavu v Liberci. Kontakt na občanské sdružení Podještědská smečka, jež se zabývá canisterapií: https://www.podjestedskasmecka.cz/

Autor: AŠ
Přečteno: 379x
Vydáno: 31.8.2019

Vendula Pešková Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Pavlína Bohunová Ing. Aneta Šemrová Ing. Aneta Šemrová Ing. Aneta Šemrová Ing. Aneta Šemrová Ing. Aneta Šemrová

Zpět

Další články v kategorii

Agility
Dog-trekking
Dogdancing
Záchranářský výcvik
Coursing