Dogrisbee

Eva Sáňková

Dogfrisbee je sport, který provozuje sehraná dvojice: člověk (hráč) a pes. Hráč při něm hází plastové disky, speciálně určené pro psy, a pes se je snaží za letu chytit. V tomto sportu existuje mnoho disciplín, ve kterých lze závodit. Dogfrisbee je ale především zdrojem aktivního pohybu a velké zábavy pro člověka i pro psa. Přitom hlavní důraz je vždy kladen na bezpečnost psa. V praxi to např. znamená, že hráč musí házet disky tak, aby se pes nezranil, a pokud jde o mladého psa, aby neskákal příliš vysoko.

KRÁTCE O HISTORI
Tento sport vznikl v roce 1974 v USA. Jeho zakladatelem je Alex Stein, hráč klasického frisbee, a jeho whipet Ashley. Alex si u svého psa všiml velkého zájmu o frisbee disky a výborné schopnosti je za letu chytat. Pátého srpna roku 1974 se mu v přestávce baseballového utkání podařilo proniknout na hrací plochu a poprvé představit dogfrisbee veřejnosti. Navzdory tomu, že celý stadion byl výkonem Alexe a jeho whipeta ohromen, byl Alex zatčen za neoprávněné vniknutí na hrací plochu a jeho pes se ztratil. Po několika dnech se jej ale podařilo najít a vrátit zpět majiteli. Díky této události se whipet Ashley stal jedním z nejznámějších psů Ameriky. V následujících letech se stal třikrát mistrem světa v dogfrisbee.
Do České republiky tento sport dorazil poměrně nedávno a zatím nemá tak rozsáhlou základnu, jako třeba agility. Přestože hráči dogfrisbee v ČR tvoří spíše malou komunitu, nových závodníků a nadšenců každou sezónu přibývá. Atmosféra mezi hráči je velmi přátelská a celkově otevřená novým zájemcům o tento krásný sport.

JAK SE ZÁVODÍ V DOGFRISBEE
V zásadě lze závodní disciplíny rozdělit do dvou kategorií, a to na distanční disciplíny a disciplíny volné – Freestyle.
V distančních disciplínách má hráč k dispozici pouze jeden disk. Každá disciplína má jiný název a jde v ní o něco jiného. Z nejčastějších lze jmenovat například Super MiniDistance, kde jde o to hodit psovi disk co nejdál tak, aby ho chytil. Hřiště je při této disciplíně rozděleno na několik zón, přičemž čím vzdálenější je zóna od hráče, který stojí na okraji hřiště, tím více bodů obdrží v případě, že pes disk chytí.
Další disciplínou, kterou často můžete vidět na závodech v ČR, je tzv. TimeTrial. Zde jde o to, aby pes v co nejkratším čase chytil dva hozené disky ve vzdálenosti 20 yardů (18,28 m) od hráče. Český rekord v této disciplíně se momentálně pohybuje okolo 17 vteřin! V disciplíně zvané DogDartbee jde zase o co nejpřesnější hody. V tzv. Quadrupedu zase o co nejdelší hod na vzdálenost v metrech (český rekord v mužské kategorii je 68,5 m).
V současnosti nejpopulárnější je tzv. královská disciplína – Dogfrisbee Freestyle. Při ní má hráč k dispozici prakticky neomezené množství disků (obvykle od 10 až do 30, množství si každý hráč zvolí sám). Principem této disciplíny je předvedení volné sestavy při hudbě, přičemž hráč předvádí různé figury a triky se psem za pomoci disků. Sestava je hodnocena čtyřmi rozhodčími, z nichž každý hodnotí jinou stránku sestavy (hráče, psa, úspěšnost psa při chytání disků, celkovou dynamiku sestav atd.).
Závodí se ve třech kategoriích. Young Dogs, neboli mladí psi od 9 do 18 měsíců; jejich sestava trvá jen minutu a půl a některé pohybově náročné triky hráč z důvodu bezpečnosti psa nesmí do sestavy zařadit. Startes, čili začátečníci, nejsou nijak věkově omezeni; do sestavy mohou zařadit prakticky cokoliv a jejich sestava také trvá minutu a půl. Nakonec je tu kategorie Open, tedy ti nejlepší z nejlepších. Na předvedení sestavy mají dvě minuty a sestava většinou obsahuje velmi náročné prvky.
Tato disciplína je divácky velmi atraktivní, avšak klade velké nároky na fyzickou kondici psa a hlavně na hodové schopnosti hráče. Prakticky se dá říct, že čím zajímavější, barvitější a atraktivnější je sestava, tím lépe. Jak už jsem ale v úvodu zdůraznila, nejdůležitější je bezpečnost psa. Žádný rozhodčí nebude pozitivně hodnotit sestavu, která byť byla sebekrásnější, tak byla nebezpečná pro psa, a to tak, že při ní např. spadl na záda apod.

DOGFRISBEE S FOXTERIÉREM
Prakticky se nedá říct, které plemeno je pro tento sport nejvhodnější. Spoustu úspěchů samozřejmě slaví rychlé border kolie, chodští psi, nebo belgičtí ovčáci. Krása dogfrisbee ale tkví v tom, že nemusíte mít toho nejrychlejšího psa, abyste mohli závodit a měli úspěch, nebo přinejmenším radost z pohybu a z toho, že si to váš pes náramně užívá. Nejdůležitější vlastnost, kterou správný „frisbee pes“ prostě musí mít, je láska k aportování. Jakmile máte doma „aportovacího nadšence“ můžete s dogfrisbee klidně začít.
Foxlíci povětšinou milují pohyb a akci, rádi honí to, co se hýbe. Proto jsou na závodech k vidění čím dál častěji. Jestliže se rozhodnete se tomuto sportu se svým foxem věnovat, je velmi důležité, abyste si uvědomili silné stránky plemene. Foxteriér jakožto malý pes, přestože dokáže vyvinout obrovskou rychlost, jen málokdy může konkurovat opravdu hodně rychlým psům. Oproti tomu je ale přirozeně inteligentní, rád se učí, nádherně a vysoko skáče. Proto je při sestavě s foxlíkem vhodnější zaměřit se na triky, přičemž můžete využít toho, že je váš pes malý a velmi mrštný; než abyste chudáka foxteriéra proháněli ultradlouhými hody, které nemá při nejlepší vůli šanci doběhnout. Samozřejmě všechno záleží jen na vás, a pokud budete mít dostatečnou vůli a naučíte svého psa samostatně pracovat, může i foxteriér zvládat dlouhé hody stejně tak, jako velcí psi.
Ze začátku je důležité ukázat pejskovi, že disk je jen placatá náhražka balónku, a že s ním může být stejně nebo i mnohem víc srandy, než s obyčejným tenisákem. Velmi zásadní podmínka, která může některé potencionální zájemce o tento sport odradit, je ta, že hráč se musí především naučit prvotřídně házet disk, než vůbec začne pracovat se psem. Prvotní tréninky v podstatě z více jak z 90 % spočívají v tréninku jednotlivých hodů. Teprve když je hráč bezchybně zvládá, může začít házet disk pejskovi. Pokud neumíte disk správně hodit, můžete si psa v lepším případě zkazit a naučit ho chytat špatně hozený disk (myslím si, že všichni, kteří se věnují výcviku foxteriérů, vědí, jak nesnadno se odnaučují něčemu, co se špatně naučili). V horším případě si psa při výcviku zraníte.
Co se týče techniky hodu – každému pejskovi vyhovuje něco jiného. Jelikož je foxteriér malý pes, doporučila bych alespoň zpočátku házet disky níž u země (asi tak 40 až 50 cm nad zemí), aby pejsek nemusel skákat příliš vysoko a disky i ze vzduchu jen „podával“.
Stejně tak, jako třeba při agility, dochází i při dogfrisbee k dostatečnému vybití energie, k zúročení foxteriéřího intelektu a v neposlední řadě k prohloubení vztahu s vaším psem. Pro úspěšné provádění většiny prvků dogfrisbee je totiž nezbytně nutné, aby vám váš pes naprosto důvěřoval.

DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Více aktuálních informací o tomto sportu včetně podrobných pravidel jednotlivých disciplín můžete najít na stránkách českého dogfrisbee klubu: http://www.discdog.cz/. Speciální disky na dogfrisbee si můžete zakoupit na https://www.dogshop.cz/.

foto: Ondřej Uhlíř

Autor: AŠ
Přečteno: 1282x
Vydáno: 29.8.2019

Eva Sáňková a fenka FX...

Terezka Ošmyková a fen...

Terezka Ošmyková a fen...

Zpět

Další články v kategorii

Agility
Dog-trekking
Canisterapie
Dogdancing
Záchranářský výcvik