Foxteriér a agility V.

Autor: -sr- (arkona@seznam.cz), Téma: Agility
Vydáno dne 19. 03. 2011 (2873 přečtení)




článek ze zpravodaje č. 1/2011

Agility

Článek ze zpravodaje 1/2011

Jak na zónové překážky

Paní zima letos kralovala obzvláště pevnou rukou. Bílá krajina nabízela nespočet oku lahodících obrazů a sníh dovolil užívat si zimních radovánek plnými doušky. Pro psí sporty je ale takovéto množství sněhu dost omezující.  Kdo má možnost cvičit v hale, ten si výská a trénuje i za té největší nepohody. Já bohužel takovou možnost nemám, takže celou zimu tak trochu lenošíme a těšíme se na jaro, až zase začneme trénovat. V zimě se neúčastním ani závodů, takže tentokrát se místo reportáží a výsledků vrhnu na trochu teorie. Dlouho jsem přemýšlela, do čeho se pustit, a nakonec jsem zvolila snad největší slabinu foxteriérů - zóny.

foto_c.1.JPG

Alfonso de la Amorrada Mágica foto: Helena Hudečková

»Zrádné« překážky

Zónové překážky máme v agility tři. Šikmá stěna (áčko), kladina a houpačka. Nástupní a sestupná část těchto překážek má na konci takzvanou zónu, pruh 90 cm měřeno od země, které se pes při nástupu i sestupu musí dotknout alespoň jednou packou. Nic těžkého, říkáte si, a právě v tomto dotyku je doslova zakopaný pes. Nástupní zóny pro menší plemena nebývají problém, horší je to s těmi sestupnými. Většina psů, teriéři obzvláště, totiž mají tendenci tyto zóny přeskakovat. Dvoumetrový skok a odraz z poloviny sestupné rampy není u foxíka žádná výjimka.

Zaručený recept, jak psa naučit spolehlivě provádět zóny, neexistuje, metod nácviku je ale hned několik. Houpačka vyžaduje jinou techniku překonávání než zbylé dvě zónovky. Na tu se zaměříme jindy. Dnes se pokusím stručně popsat nejčastěji používané způsoby nácviku zón na kladině a šikmé stěně.        

         •        Zóny na ruku

S tímto způsobem se setkáte na většině cvičišť. Spočívá v tom, že psovod běží vedle psa, těsně před sestupnou zónou dá povel (může to být cokoli »nana«, »míček«, »zóna«, »pomalu« apod.). Upoutá pozornost psa rukou, ve které má psovod odměnu. S rukou nataženou před čumákem psa sbíhá zónu a pár kroků za zónou dá psovi odměnu. Hlavním předpokladem tohoto nácviku je, že psovod vždy běží vedle psa nebo lépe kousek před ním, psa na konci nezastavuje, ale plynule sbíhá zónu. Tato metoda proto není vhodná pro rychlejší psy, psovod většinou nedoběhne včas a výsledkem je odskakování zón do boku. Popřípadě se snaží psa zbrzdit, což ve finále vede k pokusu o zónu zastavovanou.

         •        Zóny zastavované

Tato metoda znamená, že psa naučíme na zóně na daný povel z plné rychlosti zastavit. Pro psa je nejjednodušší spojit si zastavení v poloze »zadní nohy na zóně, přední na zemi« (se všema čtyřma na zóně pes hůř chápe, ve kterém místě má přesně zastavit, a často se pak zastavuje nad vlastní zónou). Vhodné je povel pro zastavení natrénovat nejdříve někde venku a poté aplikovat na překážkách. Ze začátku je většinou potřeba psa na povel zastavit manuálně buď vlastní rukou, nebo poprosíme pomocníka, popřípadě můžeme mít psa na vodítku. Psa necháme v zastavení ve správné pozici několik vteřin a na povel opět vybíháme. Pro psy, kterým je těsný kontakt nepříjemný a při zastavení před rukou uhýbají, není tato metoda příliš vhodná. Docílíme totiž pouze toho, že pes začne odskakovat do stran, případně v očekávání nepříjemného kontaktu překonává celou překážku příliš pomalu. Dalším často vídaným jevem je, že pes v očekávání zastavení brzdí už na horní části sestupné rampy a během závodu tak ztrácí drahocenné vteřiny. Odnaučit psa takovému chování je velmi obtížné, proto je potřeba při nácviku postupovat citlivě a dbát na to, aby pes šel vždy radostně.

         •        Zóny sbíhané

Cílem sbíhaných zón je rychlé provedení nezávislé na pozici psovoda. Pes v plné rychlosti sbíhá rampu s dotykem na zóně. K nácviku lze zvolit hned několik způsobů, popřípadě jejich kombinace. Ideální je začít tím, že naučíme psa běhat po prkně položeném na zemi. Odměnu umístíme do takové vzdálenosti, aby pes nemusel brzdit na prkně, pokud chce odměnu (míček, pamlsek) sebrat. Když pes spolehlivě přebíhá přes rovné prkno, začneme ho pomalu zvedat. Při sebemenším náznaku přeskočení zóny se vrátíme o krok zpět. Když dosáhneme potřebného úhlu prkna se zemí, můžeme začít běhat přes celou překážku. Postupně pak odstraňujeme i odměnu za zónou. Je patrné, že tato metoda je velmi zdlouhavá, je ale velmi důležité postupovat krok za krokem a nic neuspěchat.

foto_c.2.jpg

Detva od Rytíře Malovce foto:Ivan Růžička

Další možností je použití oblouků, které se umístí nad zónu tak, aby je pes podbíhal. Oblouky je možné vyrobit z obyčejného drátu, rozměr závisí na velikosti psa. Ze začátku by měl být oblouk dobře viditelný, jakmile si na něj pes zvykne, viditelnost snižujeme (použijeme tenčí drát). Cílem je v psovi zafixovat pohyb spojený s mírným sehnutím na konci zóny. Za zónu můžeme ještě přidat odměnu.

Existuje mnoho dalších metod nácviku překonávání zónových překážek. Lidská vynalézavost je v tomto směru ohromná. Například zastavování pomocí dotyku na target (terčík), různé korektory kroku na sestupné rampě, nejrůznější modifikace a kombinace popsaných metod atd.

Výběr

Ne každému psovi sedne stejná metoda a vybrat tu nejvhodnější není zrovna nejlehčí. Žádná jiná překážka se tak často nepřeučuje, proto je potřeba vybírat s ohledem na povahu a temperament psa.

Já osobně mám nejlepší zkušenost s metodou sbíhaných zón pomocí oblouků. Přiznám se, na prkno nemám trpělivost, a všechny způsoby zastavovaných zón se mi u mého foxteriéra Alfonsa neosvědčily. Jakékoli zastavení ho totiž velmi rozptýlí, následuje zuřivé štěkání, ztráta koncentrace a buď špatně provedená zóna, nebo chyba na následující překážce. Přeučovat sbíhané zóny u dospělého psa je ovšem velmi komplikované, obzvláště pokud nejsou zóny dostatečně upevněné a přesto se účastníme závodů, kde oblouk ani odměna na zóně není.

foto_c.3.JPG

Marble Mascot Boramo Sole foto: Helena Hudečková

Závěr je jediný: nácvik zón je v každém případě dlouhodobá záležitost a vyžaduje mnoho měsíců učení a několik let procvičování. Takže všem přeji šťastný výběr a mnoho trpělivosti.

Michaela Mrázková